Nikoho jistě nepřekvapí tvrzení, že hračky jsou staré jako lidstvo samo. Děti, které se narodily v jeskyních našich dávných předků, jistě nebyly v některých ohledech jiné nežli ty dnešní. Chtěly poznávat a ochutnávat svět.

• Nevíme ale, jestli pro ně jejich rodiče vyráběli přímo věci na hraní anebo si prostě děti našly nějakou zábavu samy.

První skutečné hračky se objevují ve starém Egyptě, v Sumeru a pochopitelně i ve staré Číně. Řekové vkládaly oblíbené hračky svých dětí i do jejich hrobů.

• Hračky pro větší děti byly v podstatě zmenšeninami věcí, které běžně používali dospělí.
• A tomto směru se nic nezměnilo.

Jedna hračka se ale tomuto tvrzení vymyká a s největší pravděpodobností ji měl doma opravdu každý. Jmenuje se jojo a její historie je skutečně velice dlouhá.

• S největší pravděpodobností pochází ze staré Číny, odkud jojo putovalo do ostatních částí světa.
• Důkazem o jeho existenci je jeho vypodobnění na vázách ze starověkého Řecka, které jsou z doby pět set let před Kristem.

Starověké jojo bylo s největší pravděpodobností vyrobeno z cihlové hlíny, která po vyschnutí měla tu správnou váhu pro rozpohybování směrem nahoru a dolů.

Dlouhá a strastiplná cesta malého joja

Z Číny se jojo zřejmě dostalo i na Filipíny. Tam si s ním ale nehrály děti. Dospělí lovci přišli na způsob, jak ho využít coby loveckou zbraň na zvířata v korunách stromů.

• Bylo by možná zajímavé přenést se z dalekých Filipín do Francie, začátku devatenáctého století a nahlédnout do vojska císaře Napoleona, které se chystalo k nějaké důležité bitvě.
• Podle některých pramenů prý právě napoleonští vojáci tímto způsobem odbourávali stres.
• Představa vojska v plné zbroji s jojem v ruce je opravdu lákavá.

Pro ně to ale taková legrace asi nebyla. Prý tím zaháněli myšlenky na možnost blízké smrti. Kdo ví, jestli měli tuto hračku i u Waterloo.